Follow The Flow vol. 4 – Cafe Moabit

Upřímně – tentokrát vůbec nevím, čím začít. Znovu se potvrdilo, že každé další Flow je jiné, nové, neopakovatelné. A mě to pořád baví! Vlastně čím dál víc.

O čtyřce jsme v „organizačním výboru“ celkem dlouho a podrobně diskutovali. Nejdřív přišlo na přetřes místo. Paralelní Polis máme rádi, ale tentokrát nás vypekla jejich krájecí diskotéka (mimochodem bezvadná akce, zkuste ji někdy). Takže jsme se kruhem přes Žižkov (Pracovna možná někdy příště) dostali do Vršovic do nového čerstvou výmalbou vonícího podniku Cafe Moabit. Jeho osobitý provozovatel, začínající kavárník Tomáš se rozhodl naším Flow rozjet sezónu. Doteď mě mrzí, že se pořádně nezapojil do už tradičního povinně dobrovolného kolečka se svou zkušeností změny oboru a budování nového projektu. Ale pravda, měl plné ruce práce s točením piva, presováním kávy a obkládáním bagelů růžovým lososem. Jistě jsme tam ale nebyli naposled. Tedy já určitě ne!

Po úvodníku, ke kterému se po jedné absenci vrátila Vedrana, se slova ujal Michal z charizmatické dvojice Gin&Tonic (Filip přišel taky a z blízkosti situaci před plátnem kontroloval). Požádali jsme je, jestli by nebyli ochotni nás zasvětit do promování projektů pomocí sociálních sítí. A oni na to kývli. Jejich prezentace byla vyčerpávající, alespoň v rámci daných časových možností. Samozřejmě by se toto téma dalo rozebírat hodiny a vždycky by byla možnost jít do ještě větší hloubky. Tak alespoň někteří z nás využili příležitosti a doplňujícími a někdy i k jádru věci mířenými dotazy se ujistili, že platí to, co už víme: It’s a magic! Zdařilé kampaně kluci demonstrovali na úspěšných projektech Miru Bílé, Brašnářství Romana Tlustého a ze světa korporátu vybrali Snickers.

 Druhým naším hostem byla Adéla Čermáková z koučinkového projektu Comito (Odvaha myslet jinak), která je zároveň jednou ze zakladatelek projektu pro odhodlané prastimedotoho.cz. Na Adélu narazila Vedrana celkem náhodou, daly si schůzku a klaplo to napoprvé. Slovo dalo slovo a Adéla seděla v křesle na našem setkání připravená nás provést po třech stupních Odvahy. Zezačátku to vypadalo celkem nevinně. Adéla mluvila o sobě, své odvaze a strachu, o změně myšlení a svých prvních krocích (a jen tak mimochodem nám vtipně předvedla sbírku brýlí, kterou by jí i Naďa Urbánková záviděla). A pak to přišlo! Kolečko! Nás to ale nezaskočilo, my jsme na kolečka zvyklí, od důlku už jsme jich absolvovali několik a vždycky znamenají výzvu a možnost vystoupit z komfortní zóny, srovnat si myšlenky a odprezentovat je, jak nejlíp to v dané chvíli jde.

A jelikož Adéla se rozhodla pro workshopovou prezentaci, tak nezůstalo jen u kolečka, ale rozproudila se dost závažná debata na téma chtění vs. nechtění, překonávání sama sebe a posouvání limitů vs. spokojenosti s tím, co přichází a je, odvaze dělat věci a změny vs. prosté dělání věcí a změn…diskutovalo se uvnitř kavárny, diskutovalo se venku na chodníku a skoro každý se chtěl o svou zkušenost nějakým způsobem podělit.

Bylo to vůbec skutečné? Byli jsme to my? Odehrál se ten večer? S námi nebo bez nás? Odpovědi hledejte sami, já se zahalím do hávu vševědoucího mlčení (nebo mručení). Odcházela jsem před jedenáctou a zdaleka ne poslední…

 O příštím dění vás budeme informovat zde nebo zde. Připojte se!

Reklamy

Follow The Flow Vol. 3 – Paralelní Polis

Je to marné, od včerejška intenzivně přemýšlím o dvou věcech – o vhodném archetypu Skupiny a o své smrti. V různých pořadích.

Včera se odehrálo třetí setkání Skupiny a musím vám říct (při vší úctě k předchozím vystoupením i návštěvníkům), že je to čím dál lepší. A můj pohled je pochopitelně zcela nezaujatý…

Tohle setkání se od toho prvního i druhého zase něčím lišilo. A to mě na setkáních Skupiny asi nejvíc baví. Pokaždé jiná atmosféra, jiná dynamika a až na celkem stabilní jádro důlkařů se vždycky objeví noví lidé. Třeba jich není moc, ale pokaždé jsou zajímaví. Tentokrát jsme se sešli kolem dlouhého stolu, což zvýšilo pocit sounáležitosti a přiblížili jsme se jeden druhému víc, než by tomu bylo při frontálním sledování plátna. Asi z toho uděláme tradici.

Přípravy na trojku se rozběhly už v Grébovce. Hned jsme stanovili termín, poměrně záhy i prostor a začali oslovovat potenciální vystupující. Ale člověk míní…znáte to. Takže se na poslední chvíli měnil program a ladil prostor. V Polisu nakonec všechno dobře dopadlo a nezbývalo, než se těšit na Jakuba Pláška z Cocoonu a na EcoFuneral trio z projektu Ke kořenům.

Jakub měl rychlý nástup a říkala jsem si, kdy mu asi dojde dech a sníží tepovou frekvenci. Nedošel a nesnížil. Nedalo mi to a během jeho prezentace jsem si zkoušela tipnout jeho archetyp dle Junga. Ale pořád mi vycházel Démon a ten tam, myslím, není. Zase obrovskej nápor energie, svítící oči a hlasitě bijící srdce. Jakube, díky za inspiraci!

plasek

A kdo jste nebyli a o jungovských archetypech a jejich využití při budování osobního nebo firemního (či projektového) brandu byste se přeci jen rádi něco dozvěděli, zde doporučení přímo od mistra: pro jazykově vybavené The Hero and the Outlaw a pro nás ostatní Hrdina nebo psanec.

Zklidnění tedy přišlo až s druhou prezentací. A to zklidnění přímo smrtící. Nejen téma, ale i jeho představitelky jsou přímo esencí klidu a míru (či spíše smíření?). Tři éterické víly s papírovou urnou a projektem, který má ambice změnit něco tak zdánlivě zakonzervovaného a neměnného jako jsou české pohřební rituály.

Smrt vytlačená za hranice života, umírající odsunutí za zdmi ústavů a nemocnic, nedůstojný odchod z tohoto světa, neosobní nebo vůbec žádný (až třetina kremací se odehrává bez posledního rozloučení) pohřební obřad. Tohle všechno a ještě trochu víc přimělo Alžbětu, Blanku a Moniku, aby rozjely svůj smysluplný projekt. Projekt, který vrátí smrt na místo, které jí náleží. Projekt, který z posledního rozloučení udělá skutečně důstojnou slavnost zakončení života, do které se osobně zapojí nejbližší zemřelého. Projekt, který vrátí lidské tělo do lůna přírody bez toho, aby jí uškodilo. Ke kořenům.
Díky EcoFunaral triu za sdílení, za poučení, za naději.

ecofuneral

Jsme rádi i za to, že se k nám připojují noví členové, které naše hodnoty oslovují. Někteří přijdou na pozvání kamaráda, kolegy, známého, někteří jdou „jenom tak kolem“. A některé možná vysílá sama Smrt na výzvědy (nebo ví někdo, kdo byl ten černý temný pán s velkým stříbrným křížem na krku?).

Tak zase příště!
Sejdeme se 23. dubna v Cafe Moabit na Vršovické 25.

Follow The Flow Vol. 2 – Grébovka

Očekávání byla velká. Zamluven krásný prostor v krásném prostředí parku Grébovka. Bohužel se na poslední chvíli měnil termín, což se dost projevilo na účasti. Setkání bylo tedy tentokrát komornější, o to více intenzivní a tvůrčí chvění téměr hmatatelné. Úderka ve složení Vedrana a Jaro odvedli skvělou práci při přípravě místa, počítače nažhaveny a plátno rozvinuto včas. Pak se začali trousit účastníci – jako švábi na pivo, někteří na čaj. 10407076_10205873740466102_1942865640964172767_n Zahřívací kolečko s Véci a pak už naostro Jirka Rýdl aka Džejár z Warhorse Studios. Možná jste slyšeli/četli/doneslo se vám o jejich úspěšném působení na Kickstarteru, kde jejich projekt hry ze středověku Kingdome Come víc než slušně zabodoval. 10945623_10205873739146069_4315739610391565040_n J.R. se za pomoci precizní prezentace podělil o zkušenost s přípravou a realizací crowdfundingu („Najednou jsou tady čtyři tisíce lidí, kteří si myslí, že do toho můžou kecat“), jeho výhodami i úskalími („Po čase jsme zjistili, že makáme jenom na slíbených bonusech“).  Kromě toho nás zasvětil do způsobů, jakými Warhorse Studios komunikují se svými donory a fanoušky, aby udrželi jejich zájem a peníze pořád přicházely. Jsme rádi, že jsme dostali tuhle příležitost, protože J.R. je určitě jeden z nejzkušenějších online markeťáků v oboru. Thanks, Jiří! Po krátké přestávce pak před plátno naběhl Michal Ouřada se svým projektem rozbehnito.cz. Popsal začátky i poměrně osobní důvody, které ho dostaly na trať. Vylíčil další vývoj projektu tak, jak šel čas až do dnešních dnů, a taky svoje plány do budoucna. Kdo jste tam nebyli, pak vězte, že běhat se dá i na Silvestra a na zahraniční běžecké závody vás může vozit cestovka – možná brzy ta Michalova. Ocenili jsme hlavně zápal, s jakým se do toho Michal položil. Bylo vidět, že během a svým projektem fakt žije. Čišel z něho přesně ten druh energie, kvůli které Skupinu děláme. Michale, díky moc za zprostředkované flow! 10551102_10205873739066067_4814488085569941196_n Pak krátký pokec a v Grébovce se zhasíná (topení vypnuli už dávno před tím).

Další setkání Skupiny 12. března v 17,30 hod. v Paralením Polisu.

Manifesto Del Gruppo

Tak jsme si říkali, že je na čase trochu přiblížit, o co nám jde…

Kdo?

Skupina jsou lidi různého věku, různých profesí a zájmů nacházející se v různých životních etapách. To, co nás spojuje, jsou především životní hodnoty a uvědomění si nutnosti vést svou životní cestu v co největší možné míře svobodně a především zodpovědně – k sobě, ke svým nejbližším, ke své komunitě, k přírodě, k celé společnosti.

Co?

Přestože se snažíme, aby tyto dvě hodnoty protkávaly všechny oblasti našeho života a všechny naše životní role, za tu úplně hlavní pokládáme oblast práce.

Práci přitom chápeme jako činnost, která dá našemu životu vyšší smysl. Budeme ji dělat s radostí, zaujetím a vášní. Poskytne nám pocit smysluplnosti, naplnění a bude užitečná komunitě a společnosti. Bude svobodná (rozhodneme se pro ni ze svobodné vůle a budeme ji vykonávat nejlépe, jak dokážeme) a zodpovědná (nebude nikomu žádným způsobem škodit).

Práci ve smyslu zdroje finančního příjmu nehledáme, ale tvoříme. Peníze jsou důležité, jsou pro nás však prostředkem, nikoli cílem naší činnosti. Jsme ochotni vložit do naší práce energii, aniž bychom primárně viděli zisk. Pokud je práce užitečná a prospěšná, vykonáváme ji zdarma nebo směnou za práci, kterou neumíme (barter).

Abychom maximalizovali šance všech zúčastněných vytvořit smysluplný pracovní projekt nebo projekty, rozhodli jsme se sdružit ve Skupině, kterou bychom do budoucna rádi stále rozšiřovali. Chceme propojovat lidi s podobným náhledem na svět a na život, chceme sdílet zkušenosti a vzájemně si předávat pozitivní energii. Chceme vyprávět a posílat dál inspirující příběhy a tvořit svoje vlastní.

Jak?

Pravidelná setkání Skupiny v příjemném prostředí s programem a danou strukturou – obvykle dva hosté/řečníci, kteří se podělí o zkušenosti s tvořením práce, která dává smysl, a o zkušenosti s rozbíháním smysluplných pracovních projektů. Setkání budou sloužit také k vzájemné inspiraci, k vytvoření sítě podobně smýšlejících, k inzerování vlastních schopností a dovedností, jejich vzájemné výměně a v neposlední řadě k možnosti říct si o pomoc, radu a zpětnou vazbu při tvorbě vlastní smysluplné práce.

Skupina má vlastní FB skupinu, blog a do budoucna plánujeme funkční web pro ty, kteří se z různých důvodů nemohou účastnit živých setkání Skupiny a který bude mít totéž poslání jako živá setkání – propojení, inzerování, sdílení, zpětná vazba. Neformální setkání a rozvíjení přátelství. Pro zájemce společné výlety i s dětmi, společné vaření, zahradničení a cokoli dalšího, co nás/vás jenom napadne.

Další okruhy zájmu

Svobodné firmy, svobodné vzdělávání a vzdělávací alternativy, respektující výchova, potravinová soběstačnost,  zdravá výživa bez chemie, minimalizace odpadu, komunitní akce, mimosystémová ekonomika (barter služeb a dovedností, kryptoměny)

Follow The Flow Vol. 1 – Paralelní Polis

Iniciační obřad, začátek, vykopnutí. Sešli jsme se a co bude dál…se uvidí!
Tak ještě stručná rekapitulace:

Dějství první – Důlek
Tohle nemůžu přeskočit, protože právě na první Skupině se ukázalo, jak těžké může být zprostředkování energie, myšlenek a úmyslů někomu, kdo nezažil na vlastní kůži. Workshop Důlek 2.0 proběhl v říjnu někde uprostřed lesů severních Čech. Bylo nás patnáct. A Tomáš.

Přijeli jsme hledat svoje silné stránky, to, v čem jsme dobří, co nám přirozeně jde, co nás bude bavit a dávat smysl a čím bychom se do budoucna mohli možná uživit. Každý z nás byl (je) jiný, ale měli jsme hodně společného. Stáli jsme na nějaké své životní křižovatce. A před námi tři dny. Málo nebo moc?
Každopádně to bylo hodně nabité, hodně intenzivní, hodně osobní. Mluvili jsme, ptali jsme se a (ne)dostávali odpovědi, vařili a jedli jsme, bloudili tmou kolem vody i měsíční krajinou, koncertovali jsme uprostřed noci, smáli se a plakali. To všechno spolu a každý sám. A když jsme po těch třech dnech odjížděli, věděli jsme, že tohle nesmí a nemůže najednou skončit nebo se rozplynout do ztracena. A tak je tu:

Dějství druhé – Skupina
Velké odhodlání, spousta energie, pozitivní myšlenky. Touha! A Vedrana – vichr z hor! Pitbull, co se zakousne a nepustí. Už na Důlku bylo jasné, kdo (jako jediný?) má potenciál něco vykopnout a začít. Takže konec keců a pojďte něco dělat, lidi, chcete-li! A my jsme chtěli.

Zapojit se, tvořit nebo „jenom“ podpořit. Mobilizace začala v listopadu a plán byl jasný. Den před Mikulášem to bouchne a buď to pšoukne a zhasne nebo zažehneme plamen.

Dějství třetí – Follow the Flow No.1
Nikdy nejde vše úplně hladce. Ale s tím se počítá. Překážka je jen znamení zkusit to jinou cestou – zkratkou nebo oklikou, hlavně to nevzdávat. Jestli nevíte, o čem mluvím, tak zkuste v půlce listopadu shánět prostor pro 25 lidí, navíc s podmínkou, že na sebe chcete všichni vzájemně vidět. Můžete si být jistí, že před vámi už se dovolalo minimálně deset organizátorů vánočního večírku firmy XYZ.
„Chci to rozhodně udělat do Vánoc, dýl to neudržím,“ velí kapitánka tónem, který nesnese námitek či odporu. Nakonec nás přichýlí Paralelní Polis, v současné době nejvíc sexy HUB v Praze. A dokonce uvede setkání naší Skupiny ve svém programu: Bártrová ekonomika s Vedranou.

No není to krása?!

Dějství čtvrté – den D

Už od brzkého odpoledne jsou organizátoři jako na trní. Věříme si, musí to klapnout. Program máme, prostor a techniku máme, hosty máme, pozvánky jsou rozeslané, potenciální členové osloveni, dokumentační tým v pozoru, občerstvení na tácech.

A už se nám to schází. Náš neoficiálně zvolený guru, duchovní otec a buditel (to jsem o něm fakt někde četla!) Tomáš, jeho hosté, naši kamarádi a blízcí, další důlkaři. Samozřejmě se obáváme možnosti, že to bude trapas a propadák, ale nedáme to na sobě znát. Úsměvy, polibky, vítání, seznamování…

V šest jedeme na ostro. Před plénum předstupuje Vedrana se svou prezentací, se svou metaforou, se svým životním příběhem. Vypráví o člověku, který se tak moc snažil zapadnout a prosadit se, až v té úporné snaze ztratil sám sebe, ztratil vizi a nadhled, zahrabal se v černé díře myšlenkových schémat a domnělých jistot. Vedrana mluví o svém prohlédnutí, o jiné perspektivě, o smyslu, o třech důležitých hodnotách: víře, trpělivosti a energii.

skupina10

Na Vedranu navazuje Tomáš s prezentací Smysluplné práce, tedy toho, co jsme se snažili hledat na Důlku a chceme se o to snažit dál. Sami za sebe i s druhými pospolu (zdravím Lukáše!). Naší vizí a úsilím bude kontaktování dalších a dalších lidí, kteří vidí ve smysluplné práci důležitou životní kvalitu. Chceme pomoci hledajícím a chceme „využít“ ty, kteří už svůj smysluplný pracovní projekt našli. Chceme je propojit.

skupina07

Prvním příkladem budiž prezentace už tři roky fungujícího projektu kulturissimo.cz Madly Biedermanové. Sympatická cílevědomá mladá dáma nás provedla svým projektem od jeho začátku ve fázi pouhých úvah až do dnešního (zatímního) finále – projektu, který je živý a životaschopný a navíc si na svůj provoz vydělá. Možná právě Madla dala svým vystoupením našemu setkání konkrétní obrys.
skupina03

V závěrečné diskuzi/besedě jsme se za pomoci všech zúčastněných pokusili co nejkonkrétněji definovat cíle naší Skupiny, formulovat priority a nastínit budoucí aktivity (odborné workshopy, prezentace projektů v jakékoli fázi jejich vývoje, podpora morální i konkrétní, barter dovedností, mentoring…). Prohlášení tady na webu i v FB skupině to be continued.

Dějství páté – Uvidíme!

Na počáteční otázku „Jak?“ se nabízela ještě na začátku setkání pouze odpověď: „Nevím!“

Na konci jsme se loučili s už o dost konkrétnějším: „Uvidíme!“ 🙂

Tak se zapojte a uvidíte taky!

Ještě pořád na dálnici?

Život je pro většinu z nás jako dálnice. Někteří řidiči po ní fičí závratnou rychlostí. Dokonce tak závratnou, že je přestane zajímat, kam a jestli vůbec někam ta dálnice vede. Opájí se jízdou, porušují pravidla. Užívají si adrenalin. A když už zastaví, tak jen proto, aby svůj model auta vyměnili za nový, lepší, výkonnější. Protože pak i oni jsou noví, lepší a výkonnější. Hodni obdivu. Co na tom, že občas někoho na dálnici rozmašírují?

Další řidiči po dálnici jedou spíš setrvačně, ne úplně rychle, ne úplně pomalu. Někdy až příliš úzkostlivě dodržují předpisy. Ale hlavně už jedou příliš dlouho. Rozhodně déle, než je jim milé. Přemáhají únavu a dotírající spánek, protože k nejbližší benzínce už je to jen pár kilometrů. A tam se přece NĚCO musí stát. Tam se přece proberou, bleskově načerpají nové palivo a naberou ztracenou rychlost. Možná. Ale spíš ne.

U benzínek jsou naštěstí taky odpočívadla. Řidiči, kterým se z rychlé nebo únavné jízdy už trochu točí hlava, mohou kdykoliv zastavit. Odpočinout si. Mluvit s ostatními řidiči. Rozhlédnout se. Přeštelovat navigaci. Zaměřit svou pozornost dál. Za svodidla.

Protože právě za svodidly se toho hodně děje. Daleko víc než na dálnici. Jenže za sklem rychle jedoucího auta je dost těžké to postřehnout. Ani postávání v koloně moc příležitostí k rozhledu nedává. Musíte tedy najít nejbližší exit, sjet z dálnice, zastavit, vystoupit z auta….a jít po svých.
Dívat se pozorně kolem sebe. Poslouchat ptačí zpěv a šumění větru. Vstřebávat vůně i pachy světa. Vnímat vzduch pomalu proudící kolem vaší hlavy. Cítit a přijímat. Zastavovat se. Mluvit. Naslouchat. Pomáhat. Dávat. Kráčet s rozvahou, ale odhodlaně. Konat. Být.

Už nepotřebujete rychlost a novou káru. Už nepotřebujete čekat na zázrak.

Protože život už není dálnice. Život jste vy.

Helou!

My jsme Skupina – vaše dálniční odpočívadlo!